31.12.2025 Pláž
Loučíme se s Římem a s městečkem Lido di Ostia. Silvestra jsme oslavili včera, dnes odpočíváme před zítřejší cestou, balíme a procházíme se po pláži.
Děkujeme, že jste nás sledovali.
Přejeme všem vše nejlepší do nového roku, těšíme se, až se v lednu uvidíme :).
Loukotovi
30.12.2025 Řím / Vatikán, Prisciliny katakomby
Vstoupili jsme do nejmenšího státu na světě, do Vatikánu. Báli jsme se turistů :), a tak jsme se s dětmi shodli na tom (ano, i s Andy), že bude lepší si přivstat, abychom se vyhnuli frontám.
A tak se stalo. Po dloooouhé době jsme si nařídili budíka na 6:10 hodin. A vstali jsme, nasnídali se a vyrazili společně s jinými pracujícími Italy vlakem do Říma. A vyplatilo se to.
Ve frontě jsme čekali, ale opravdu pár minut. A pak jsme vešli do Basiliky sv. Petra. Vážně je to úchvatné. Víme, že se zítra v Basilice bude konat bohoslužba, a vše se na to připravuje. Takže všude byly zábrany (ty tam jsou možná pořád), plastové židle, kamery, velkoplošné obrazovky, aby každý dobře viděl. Ale i tak to stálo za to. Ondra návštěvu Vatikánu zhodnotil jako jeden z největších zážitků.
Po návštěvě Vatikánu jsme dětem dali na výběr… Můžeme se zajet podívat na olympijský stadion nebo do katakomb. Naše děti si zvolili…
Hrobiště. Rozjeli jsme se tedy metrem do katakomb.
A to bylo zase zajímavé pro nás. Jenže… bylo zakázáno fotit a točit videa. Takže zbývá to odvyprávět osobně, naladit vás můžeme třeba na to, že jsme viděli vůbec nejstarší obrázek panenky Marie a asi 40 000 hrobů vytesaných do zdi.
Co ale děti uchvátilo, byla zmrzlinárna u katakomb. Našli jsme ji, když jsme hledali katakomby. A vrátili se do ní po jejich prohlídce. Byl tam klučina, který míchal zajímavé zmrzlinové chutě. Radek si našel kávovou s rumem, já avokádovou s citrónem a vínem :). Ondra si mohl vybrat z 8 různých čokoládových příchutí!!! A Andy zvolila malinovou. Prý nejlepší, jakou kdy jedla.
A tím jsme se rozloučili s Římem. Zítra máme v plánu balit, a odpočívat před cestou domů :).
29.12.2025 Řím / Pantheon, Ústa pravdy, Andělský hrad
Ústa pravdy. První naše zastávka nás zavedla k antickému stadionu, na kterém se konají různé koncerty. Dnes se stadion „Circo Massimo“ připravoval na novoroční koncert určený pro všechny kolemjdoucí. Za ním už jsme našli placatý kámen, do kterého někdo vytesal ústa. Kámen pojmenoval „Ústa pravdy“ a dodal k němu pověst: „Jsi-li lhář, a strčíš-li do úst pravdy svoji ruku, přijdeš o ní“.
A to stačí k tomu, aby se místo, kde se nachází tento kámen, stalo turisticky atraktivní. Od rána do večera je u něj fronta jen proto, aby si lidé udělali fotku, jak strkají ruku do úst. My ji chtěli taky. Ale když jsme uviděli frontu, vyfotili jsme si jen kámen a šli dál :).
Třeba jsme se díky tomu vyhnuli hromadě bacilů…
Další zastávkou byl Pantheon. Pohřebiště císařů. Je to obrovská rotunda, v průměru má 40 metrů. Davy tam byly také, ale zas tak hrozné to nebylo…
A poslední dnešní zastávkou se stal Andělský hrad. Místo, kde jsme ani jeden z nás ještě nebyli. A tak když jsme uviděli frontu, která nebyla nijak krátká, ale ani extrémně dlouhá, řekli jsme si, že ji zkusíme vystát. Jedna paní zjistila, že vstup otvírají za 15 minut a pak se fronta začne hýbat. No, za 30 minut jsme byli uvnitř. A výhledy opravdu stály za to.
Cestou zpět jsme si dali opět skvělou zmrzku, chytli vlak a dojeli zpět na popřeží :).
28.12.2025 Řím / Lido di Ostia
Dnes jsme odpočívali. Ondra byl v posteli do 10 hodin (nespal), Andy ležela do 11 hodin dopoledne (spala). My prali. Nutno říct, že pračku máme opravdu na balkóně, takže pokud jsme chtěli prát, museli jsme vytáhnout rolety (jsou dost hlučné), odemknout mříže, projít přes balkón do „úklidové“ místnosti a pustit pračku. Prochází se přes dětský pokoj, a nic z toho Andy neprobudilo (začali jsme prát v až v 10 hodin).
Dopoledne jsme se s Radkem (jen já s Radkem, děti spaly) šli projít k moři. Chtěli jsme konečně vidět ty slibované pláže. A procházka stála za to. Potkali jsme „cvičící“ skupinku – z dálky to vypadalo na ženský fotbalový klub, z blízka pak na ženy po flámu.
Potkali jsme rybáře, běžce, procházkáře, i kavárnisty popíjcející Aperol Spritz :).
Na pláž jsme se vrátili po obědě (ve 13.00 hodin). Nutno říct, že jsme byli z bytu lehce promrzlí. Takže nálada na koupání byla nulová, až mrazivá. Ale… sluníčko na pláži některé z nás dostatečně zahřála, že se 3/4 naší výpravy vrátily do bytu, převlékli se do plavek, vzaly ručníky na pláž a s nadšením vlezly do moře. Zbylá čtvrtina vše poctivě zaznamenala na video a fotky :).
Celé odpoledne jsme si pak užívali všichni na pláži :).
27.12.2025 Řím / Koloseum, Palatinum, Forum romanum, fontána di Trevi
Konečně. Nastoupili jsme do vlaku a rozjeli jsme se do víru velkoměsta. Do Říma.
První zastávka byla jasná. Koloseum. Měli jsme zakoupenou prohlídku s průvodcem, neboť jinak bychom se dovnitř nedostali. Našli jsme „meeting point“ (místo srazu) a vydali se dovnitř nejznámější římské památky. Stálo to za to. Průvodkyně pocházela z Polska, měla hezkou angličtinu, všichni jsme jí rozuměli :). A dozvěděli jsme se… třeba že několik let bylo Koloseum napuštěné vodou, aby si současný panovník užil divadlo v podobně námořních bitev.
Po Koloseu jsme šli na oběd a pak jsme pokračovali v prohlídce (tentokrát už bez průvodce) ve Forum Romanum a v Palatinu. Jsou odsud krásné výhledy na Řím.
A je vidět, jak je Řím plný turistů. Za mě – tolik turistů jsem nečekala. A pokud to bylo únosné před nebo v Koloseu, a ve Forum Romanum nebo v Palatinu, tak u fontány di Trevi jsem to vzdala. Radek s Andy se protlačili k fontáně, já s Ondrou jsme šli na zmrzku.
Ale Řím jsme si užili. Domů jsme se vrátili až kolem 8 hodiny, jen tak tak jsme si stihli nakoupit a teď už plánujeme zítřejší „odpočinkový“ den.
26.12.2025 Z Florencie do Říma
Jako kdyby nás počasí zkoušelo… Říkalo si určitě totiž: „Když vydržíte propršenou Florencii, slíbím Vám prosluněný Řím“. A tak se stalo. Dnes ráno (ještě ve Florencii) jsme se probudili do prosluněné Florencie. A tak nám svitla naděje, že plánované jaro v Římě opravdu bude.
Sbalili jsme se a vyrazili dál na jih. Do městečka Lido di Ostia, ve kterém budeme 6 nocí. Bydlíme kousek od pláže, takže jaro (Ondra říká, že už cítí léto) opravdu potřebujeme.
Sluníčko, které nám zářilo na cestu, nám to potvrdilo. A když jsme sjeli z dálníce, abychom si prohlédli město Bagnoregio, rozhodli jsme se nepřijmout nic jiného :).
Městečku Bagnoregio se přezdívá „umírající město“. Město bylo postaveno na hoře, která se drolí, kvůli čemuž je žití v tomto městě nebezpečné.Po té Ale turisty láká :). A lákadlo stojí za to. Došli jsme do něj krásnou procházkou nad okolními horami. Uvnitř nás přivítali dobové stánky se sušeným ovocem, nebo třeba teplými kaštany. Prošli jsme si sklep (něco jako Zderazské světničky) a naobědvali se v příjemné pizzerii, ve které jsme si pochutnali asi na prozatím nejlepší pizze.
Po této „procházce“ nás už čekal jen asi dvouhodinový dojezd do městečka Lido di Ostia, ve kterém máme domluvené ubytování.
Dojeli jsme bez problémů. Jen virtuální otevření apartmánu mi dalo zabrat. Ale zvládli jsme to. Ještě jsme si došli na večeři do blízké čínské restaurace (nakoupit jsme totiž nikde nemohli, neboť je všude zavřeno) a teď se chystáme na další TOP výlet. Míříme do centra Říma, do Colossea.
25.12.2025 Florencie
Florencii jsme i dnes objevovali v pláštěnkách. Pršelo sice jemně, ale pořád. A k tomu všechny památky byly zavřené, neboť Italové dnes slavili Štědrý den.
Nám to nevadilo, v plánu jsme měli „jen“ procházku po venkovních památkách, a kopec, na jehož vrcholu je socha Davida.
Všechno jsme stihli docela rychle. Dohnala nás ale i únava, a tak místo vymýšlení, co bychom mohli ještě vidět, jsme se vrátili zpět do bytu abychom si odpočinuli a načerpali síly na zítřejší přejezd a na zkoumání Říma.
Vzhledem k tomu, že dnes byla zavřená i většina restaurací, nakoupili jsme si hotové jídlo v nějaké vývařovně (tak ji pojmenoval Radek). Ale byl to vlastně takový příjemný bufet. Jídlo nám dali do krabiček a my jsme ho snědli až doma.
Teď už máme sbaleno a těšíme se na další město, na Řím.
24.12.2025 Florencie / Merry Christmas
Florencie. Konečně. Konečně se podíváme do města, o kterém všichni říkají, že je krásné. Abyste rozuměli… Když se poptáte po tom, jaké město v Itálii musíte vidět, pro mě (častěji) zazní Florencie než Řím (ale můžu se mýlit). Možná Florencie zní častěji na otázku: „Jaké město musíme navštívit v Itálii kromě Říma?“…bohužel ani na tuto otázku nemohu odpovědět, že druhé TOP italské město je Florencie.
Ano, většinu naší prohlídky tu propršelo, což ubírá dost bodů. Ano, nedostali jsme se na prohlídku do Dómu. Další body dolů.
Ale… Vystoupali jsme na další věž. Dalších 410 schodů. A pohled na město stál za to. I když to bylo další italské město.
A prozatím jsme si ho užili. Jeho prohlídka pro nás začala na Štědrý den. Nic velkého jsme v plánu neměli, jen výstup na věž, prohlídku hlavního náměstí s Dómem a pak se uvidí. Nutno zmínit, že jsme si poprvé dopřáli budíkem nerušeného spánku. Tedy většina z nás. Andrejku jsme museli vzbudit násilím.
A další cíl nám zadal Ondra. Od rána totiž pršelo. Byli jsme na déšť připravení, kromě obuvi. Ondrovi obuvi. Vzhledem k dosavadní zimě jsme nebyli nucení mu kupovat zimní obuv… „Když nachumelí, zajedeme do nákupního centra a boty koupíme.“. Jenže… Vjeli jsme přeci do jara! „A na jaře přeci hodně prší!“, řekl Ondra, když vysvětloval, proč má mokro v botách. A tak naším dnešním cílem bylo koupit Ondrovi „celoroční boty“, které nepromoknou jarním deštíkem nebo lehkým sněžením. A to se nám povedlo :).
Vrátím se k ránu. Tedy… Kvůli Andrejčinému pozdnímu vstávání „k dnešnímu dopoledni“. Věděli jsme, že vycházíme později. Takže nestihneme všechno, co máme naplánováno. A tak jsme rodinnou radou odsouhlasili, že Štědrovečerní večeří bude pozdní oběd. Pak se vrátíme, pustíme si pohádku, připravíme Ježíška a budeme spolu.
A tak se stalo. Štědrovečerní oběd jsme si dali v pravé italské pizzerii. Došli jsme domů, odpočali si, děti si užily klid ve svém pokojíčku, rodiče si užili klid u romantického filmu puštěného z Netflixu. Pak jsme využili pařez se svíčkami, kterému jsme začali přezdívat „vánoční stromeček“ a pod něj jsme naježili vánoční dárky.
Teď už si užíváme Štědrovečerní večer, který u nás vlastně platí od rána :).
A vám všem ho přejeme také :). Posíláme Vám pusu, pozdravy, podání ruky, Vánoční přání, dárky, které pro vás máme (nebo které jsme vám už dali), ale hlavně posíláme pohodu.
Pohoda a klid je to, co je nakonec nejvíc vidět. Co nakonec všichni nejvíc vnímáme. Není to klišé. Je to stará dobrá pravda. A my ji na našich cestách našli.
Takže… Šťastné a veselí :)- Těšíme se na vás :),
Loukotovi
23.12.2025 Pisa
Plníme Andrejčino přání a jedeme do Pisy! Města, které se proslavilo šikmou věží. A výlet se povedl, Ondra ho ohodnotil jako zatím nejhezčí.
V Pise jsme měli koupený vstup na věž v 13.00 hodin. Do města jsme dojeli v 11, takže jsme měli čas prozkoumat celé náměstí, katedrálu a rotundu. V rotundě na nás čekalo nečekané překvapení. Vyjdeme si na ochoz rotundy, díváme se dolů a najednou někdo něco italsky zakřičí. Všichni ztichnou a doprostřed rotundy vejde pán. A začne zpívat. Je právě 12 hodin a náhodou si můžeme poslechnout úžasné odbíjení poledne v podání zpěvu jediného člověka. Díky skvělé akustice se tóny rozléhají všude :).
Pak jsme si skočili na zmrzku, konečně se dočkali výstupu na šikmou věž v Pise. Podle toho, na jaké straně věže jsme se nacházeli, jsme se museli naklánět na levou nebo pravou stranu. Byl to zvláštní pocit.
Po výstupu jsme si zašli na oběd a pak už nás čekala jen cesta zpět do našeho bytu ve Florencii. Zítra už konečně prozkoumáme i toto město :).
22.12.2025 Z Verony do Florencie
Ráno jsme se sbalili, nasnídali a vyrazili dál směrem na jih, do Florencie. Všichni, kdo ve Florencii už někdy byli, tvrdili, že je Florencie krásná. A to čekáme i my, ale zjistíme to až za pár dní.
Dnes jsme měli naplánovanou jen cestu a ubytování.
Bydlíme v bytě se 2 ložnicemi a dvěma koupelnami, pračkou a kuchyní. Takže dnešní plán byl jasný… vyprat, nakoupit, uvařit si a trochu odpočívat :). Z Florencie jsme proto viděli jen dálnici a naší ulici, ve které bydlíme. Italské ulice jsou opravdu úzké a kde se dá, tam se parkuje, takže jsme měli trochu obavy z našeho příjezdu k ubytování. Instrukce totiž zněly takto: Nejprve si ve schránce vyzvedněte klíče od garáží a poté si odemkněte vjezd do garáží, kde můžete parkovat. No jo, jenže kde máme zastavit, než si vyzvedneme klíče ve schránce? To jsme měli zjistit až poté, co dorazíme před dům.
A vyšlo to tak, že Radek stál na zákazu stání, před vjezdem do nějakého jiného domu, a já vyběhla z auta, abych se dostala do schránky s klíči. Cesta ke schránce vedla přes zamčené vstupní dveře, které jsem otevřela odkazem v e-mailu přes nějakou odemykací aplikaci. Dveře se odemkly a s nimi i příslušná schránka k našemu bytu. V nich byla další schránka a v ní byly klíče. Zamávala jsem na Radka, že může přijet, odemkla jsem dvoje garážová vrata a byli jsme „doma“.
Po vybalení jsme zašli na nákup, nakoupili snídani, knedlíčky a maso, uvařili a teď už spřádáme plány na zítřek :). Krásy Florencie ještě zítra neuvidíme, chystáme se totiž do Pisy.
21.12.2025 Verona
Verona. Město nejzamilovanějšího příběhu na světě. Místo, kde žije nesmrtelná láska Romea a Julie. Ale místo, kde se nikdy tento příběh nestal. Byl jen vymyšlen… I přesto sem všichni jezdí, aby se podívali na Juliin balkón a její hrobku…
A co my? Viděli jsme Juliin balkón také?
Po vydatné snídani, kterou nám náš hostitel připravil a během které Ondra ochutnal kaki a prohlásil, že je dobré skoro jako meloun, jsme se vydali opět do historického centra. Naším prvním cílem byla katedrála. Jenže… u ní jsme zjistili, že se běží jakýsi Santův maraton, takže katedrála byla přístupná jen pro dobrovolníky pomáhající s organizací tohoto maratónu. A všude kolem katedrály, až do historického centra, běhali Santové.
I my jsme zamířili do centra podél řeky, na most, na kterém jsme byli včera večer. Možná byl zajímavější za tmy, dnes se červenal Santovskými kožichy. Z mostu jsme zamířili k Veronské věži, na kterou jsme pěšky vystoupali. Věž má 368 schodů. Jezdí v ní výtah, ale jsme přeci ze stověžaté Prahy, tak to prostě zvládneme pěšky. A zvládli jsme to 🙂 a výhled na prosluněnou Veronu za to určitě stál.
A pak nás čekal zásadní úkol… najít Juliin balkón. Během hledání jsme zjistili, že naše děti vůbec neznají příběh Romea a Julie. A tak nechápali, proč všichni ten balkón hledají. Paradoxem je, že Julie nikdy ve Veroně nežila, Romeo samozřejmě taky ne, takže slavná balkónová scéna se nikdy nestala. Takže… Jak mohou všichni hledat balkón, který si někdo vymyslel?
Docela snadno. Stačí najít vhodný balkón italského stylu, ideálně ve vnitrobloku, do kterého je možné snadno umístit zátarasy a vstup do tohoto vnitrobloku zpoplatnit. Do vnitrobloku strčíte sochu Julie (vymyšlená postava) a všude po městě umístíte směrovky lákající Vás na nejznámější scénu zamilovaných románů… na balkónovou scénu Romea a Julie. A tam, pokud tedy zaplatíte 12 Euro za osobu (nás by vstup stál asi 1200 Kč), se můžete vyfotit jako Romeo a Julie. Šli byste tam?
My ne. Bylo tam narváno. Sochu jsme viděli z ulice a balkónek jsme oželeli.
Místo toho jsme si dali pravou italskou pizzu a dál jsme brouzdali Veronou až na veronské „hrobiště“ a pak zpátky ke Koloseu. Cestou jsme objevili Juliinu hrobku, kde bylo o poznání méně lidí (byli jsme v ní sami).
A teď už odpočíváme a připravujeme se na zítřejší přejezd do Florencie.
20.12.2025 Jezero Lago di Garda, Verona
Na dnešní den jsme měli naplánovanou druhou část přejezdu. Naším cílem byla Verona, ve které strávíme dva dny.
Ráno nás čekala královská snídaně. Hotel, který jsme vybírali „jen“ podle ceny, se ukázal jako jeden z nejlepších hotelů, ve kterých jsme bydleli. A snídaně to potvrdila. Po americkém road tripu jsme (co se týče snídaní) zvyklí na všechno, resp. na opravdu chudé snídaně v podobě lívanců a párků. Ale v Německu, to je jiná. Vybírali jsme z několika druhů pečiva, šunky, salámů, jogurtů. Mohli jsme si udělat fresch juice z mrkve a jablka (to jsme si neudělali, ale mohli jsme :)). Ondra si pochutnával na žlutém melounu, Andy zase na lívancích s Nutellou. Všeho bylo dost, každý si pochutnal.
A pak jsme se rozjeli směrem do Itálie. Jelo se dobře. Navigace nás včas stáhla z dálnice, takže jsme objeli stojící kolonu a ušetřili si několika minutové (možná hodinové) stání. A cestou jsme se shodli na tom, že bychom se mohli zastavit u jezera Lago di Garda tak, jako před dvěma lety. Jezero nás nezklamalo :). Už nás sice nepřekvapil červený koberec táhnoucí se po pěší zóně přímo u břehu jezera, ani betlém v životní velikosti, ale nadchlo nás to, že si tuto zastávku děti pamatovaly a tak jsme objevovali to, co se za ty dva roky změnilo a co ne (moc se toho nezměnilo :)).
Po pozdním obědě jsme nasedli zpět do auta a za 40 minut jsme byli ve Veroně v ulici, ve které jsme měli rezervované ubytování. Ulice nebyla velká, ale i tak jsme ubytování hledali docela dlouho. A to bydlíme v jedné z největších vil dané ulice :). Ale podařilo se, přivítal nás pán, který nemluví skoro vůbec anglicky a ukázal nám naše „italské“ ubytování.
Po ubytování jsme se vydali do historického centra Verony. Prohlédli jsme si další vánoční trhy, a překvapili jsme Andy, když jsme se „jen tak mimochodem“ ocitli před koloseem. Koloseum jsme si prohlédli i zevnitř (měli jsme na to asi 40 minut, neboť pak se Koloseum uzavíralo pro veřejnost, aby mohlo hostit operu). A pak už jsme zamířili zpět do naší vily
19.12.2025 Bad Reichenhall
Dočkali jsme se. Děti se konečně vrátily ze školy, naložili jsme kufry (i děti) a rozjeli se za našimi Vánocemi. Dnešní cíl byl lehce nejasný. Někam dojet, najít ubytování, přespat. Letos jsme se rozhodli pro cestu přes Rakousko, neboť pokud bychom chtěli projet Mnichovem, museli bychom mít nějakou ekologickou známku.
Chvíli jsme přemýšleli, že bychom se ubytovali ve větších městech, jako Linz nebo Salzburg a prohlédli bychom si vánoční trhy. Ale… řekli jsme si, že trhů uvidíme hodně, tak trochu ušetříme a najdeme levnější ubytování někde po cestě, mimo velká města.
A našli jsme „levné“ ubytování v malém městečku Bad Reichenhall. Aniž bychom tušili, že… je toto městečko v Německu. Takže sice jedeme přes Rakousko, ale spíme v Německu :), kousek od Salzburgu. …že je toto městečko krásným lázeňským městem. …že asi 15 minut chůze příjemnou pěší zónou najdeme menší vánoční trh. …že ochutnáme výborný punč a horky aperoll sptritz. …že si Andy objedná horkou čokoládu. … a že Andrejčinu horkou čokoládu vypije Ondra s prozřením, že se jedná o kakao :).
Takže sice jsme na dnešní den plánovali „jen“ přiblížení se k Itálii, zvládli jsme se i naladit „vánočním vibem“ a hlásíme, že naše vánoční svátky právě začaly :).
