Hřbitov Piazzale del Cimitero Monumentale
Dopoledne jsme se vydali prohlédnout si hřbitov Piazzale del Cimitero Monumentale. Řečeno hantýrkou našich dětí – na hrobiště. Tento hřbitov se řadí mezi nejkrásnější hřbitovy v Evropě. Když jsme jím procházeli, míjeli jsme jednu monumentální hrobku za druhou. Fotky najdete zde – https://cs.wikiital.com/wiki/Cimitero_Monumentale_di_Milano, my svoje sdílet nebudeme. Nicméně hrobky jsou opravdu monumentální, každá jiná a určitě stojí za to se zde projít.
San Siro a fotbalový zápas Inter Miláno vs. Lecce
Do Milána jsme zamířili hlavně kvůli fotbalu. Nejsme žádní velcí fanoušci žádného klubu. Ale manžel se rád dívá na fotbal, a v Miláně hrál v termínu naší cesty Inter Miláno vs. Lecce. A to den před Štědrým dnem. A protože rádi navštěvujeme různé stadiony v různých evropských městech (mě tyto exkurze baví víc, než prohlídky zámků), řekli jsme si, že se podíváme na dobrý fotbal na velkém stadionu. San Siro, ve kterém se zápas hrál, pojme přes 70 tis. fanoušků. Na zápas Inter Miláno vs. Lecce přišlo přes 72 tis. fanoušků.
Cesta z hotelu nám trvala asi 30 minut, metro nás zavezlo přímou linkou až na stadion. A byla by „skoro“ bez problémů. Pokud bychom nepotkali při vystupování z vestibulu metra nepotkali několik statných, mladíků, kteří si každého u výstupu z metra odchytávali a na zápěstí jim vázali šňůrku v barvách Inter Milána. Mysleli jsme si, že je to normální, tak jsme nechali šňůrku navléct i dětem. A pak nás za to zkásli o 10 Euro.
Další postup na stadion už proběhl v pohodě. Šli jsme s davem, našli jsme svůj vstup na tribunu, jako správní fanoušci Inter Milán jsme Ondrovi koupili kšiltovku (jedinou v dětské velikosti), zásobili jsme se drinky (jedním pivem, colou a neperlivou vodou s brčkem) a zasedli na naše místa.
Ta atmosféra! I ten, kdo nefandí fotbalu jako já, se nadchne. Obzvlášť, když vyhrává tým, kterému všichni kolem vás fandí😊. Podařilo se mi i nahrát krásný gól! Resp. – chtěla jsem hlavně nahrát následnou reakci fanoušků a TU atmosféru. Ale – chybička se vloudila a já celý večer nahrávala bez zvuku.
Inter Miláno vyhrálo, fanoušci asi do 10 minut opustili stadion (bylo jich tam přes 70 tis.) a my jsme se vydali zpět do našeho hotelu. Jeli jsme opět metrem. Byli jsme lehce nervózní, za jak dlouho a s jakým davem se dostaneme do metra. Ale i to mají organizátoři vymyšlené!
U vstupu do vestibulu zavřou turnikety, a nikdo nemůže vejít do metra, dokud předchozí dav ze stanice neodjede. Následně do metra může vstoupit cca 500 lidí, ani o člověka víc. My jsme čekali na jejich otevření asi 5 minut. Pak jsme prošli placenými turnikety, našli svoje metro, nastoupili a za 15 minut jsme byli doma.