Při každé cestě se může stát cokoliv. I nám se občas stanou nějaké nepříjemnosti, to k cestám (a dlouhým obzvlášť) zkrátka patří. Proto jsem sepsala to, co se stalo nám, nebo to, co se nám naopak povedlo nebo vyplatilo 😊.

Odlet do USA

U odbavení jsme zjistili, že jsme zadali špatné příjmení naší dceři. Místo Loukotová jsme napsali Loukota. Nikdo z nás si toho nevšiml! O to kontrolujeme všechno! Naštěstí nás pustili, na přestupu v Amsterdamu s tím nebyl vůbec žádný problém. Ale z USA jsme museli volat na podporu do Aerolinek (KLM), aby jméno změnili. Tento telefonický hovor nás stál 800 Kč (neboť než jsme se proťukali k operátorovi, trvalo to). Jméno změnili a z USA jsme odletěli.

Dejte si pozor na jména na letenkách! Nás pustili, protože jsme měli špatně jen 2 písmena (ne tři) a současně jsme všichni Loukotovi. Ale když vyprávím tento příběh, každý zmíní svého známého, kterému se to také stalo a kterého kvůli tomu neodbavili!

V letadle aneb Co potřebujete mít u sebe v letadle

My jsme si nakoupili bagety, rohlíky (pro děti) a sušenky, nakrájeli jsme si ovoce. Ovoce jsme snědli, jídlo jsme pak vyhazovali, neboť jsme hodně jídla v letadle dostali. Děti v letadle tvrdily, že neměly moc hlad, ale nakrájené ovoce a suché rohlíky snědly. 

Dále budete potřebovat sluchátka s kabelem. Pokud nemáte vlastní, nekupujte je, dostanete je hned na začátku letu. 

Rozhodně je dobré pořídit si „ledvinku na tělo“. My si ji koupili těsně před odletem v Decathlonu. Vlastně jsme ani nevěděli, že ji potřebujeme, ale těsně před odletem nám jedna známá radila, že je fajn mít svoje doklady a kreditní kartě v ledvince přímo na tělo. Že jí opravdu někdo vykradl v letadle během dlouhého letu zavazadlo, když spala. Takže jsme si ji také pořídili a musím přiznat, že jsem ji využívala skoro denně. A po návratu jsem ji povýšila na ledvinku do posilovny, nosím v ní telefon, klíče od skříňky, drobné peníze atd…

Vstup do USA (pohovor s úředníkem)

Po příletu do USA jsme přes hodinu čekali na pohovor s úředníkem. Ten nám (dospělým) sejmul otisky prstů a vyfotil si nás, děti toto podstupovat nemuseli. A pak se ptal… kam jedeme, jestli máme zamluvený hotel na první noc (opravdu to musí být!) a dokonce chtěl vidět naše rezervace do národních parků (manžel si vše tiskne, tak vyndal naší složku). Úředník si vše prohlédl a pustil nás. Nicméně je to opravdu stres, a trvá to dlouho. Když jsme došli k místu, kde si máme vyzvednout kufry, byly už vyndané z pásu, srovnané u zdi a čekal u nich nějaký pán a hlídal, jestli si bereme ty svoje. Tedy… spíš to odhadoval, protože po nás nechtěl nijak prokázat, že ty, které jsme si vzali, jsou opravdu naše.

Všude na letišti jsou plakáty s upozorněním, že se nesmí přivézt žádné jídlo. Hlídají to pomocí speciálně vycvičených psů. My nic nevezli, zbyla nám jen svačina v batohu, kterou jsme chtěli vyhodit. Ale na letišti nebyly žádné odpadkové koše, kromě záchodů. Takže příště radši všechno vyhodíme v letadle 😊.

Půjčení auta

Auto jsme si půjčili přes Booking.com. Levnější jsme nenašli, a popravdě – rezervovali jsme si přes Booking.com veškeré hotely, takže slevy na ubytování i na pronájem auta byly velké. Vzhledem k tomu, že jsme první hotely v USA rezervovali přes Booking.com, dostali jsme na auto slevu. Využili jsme půjčovnu Alamo.

Z letiště každou chvíli (asi snad každou minutu) odjíždí svozové autobusy do autopůjčoven, stačí si najít jen ten s označením Alamo. V půjčovně jsme vyřídili potřebné papíry, došli jsme na parkoviště a vybrali si auto.

Každé auto je čisté s potvrzením, že prošlo technickou kontrolou a bylo vydezinfikované. S autem jsme za celou dobu neměli sebemenší problém 😊.

Věděli jsme, že budeme hodně jezdit, tak jsme si připlatili „neomezené km“. Najeli jsme 7500 km, a při vrácení auta paní opravdu pečlivě kontrolovala, jestli tento příplatek máme.

Navigace

Auto s navigací by bylo o několik tisíc Kč dražší, proto jsme se rozhodli pro půjčení auta bez navigace. Jsme zvyklí používat aplikaci Waze, a ani v USA nás tato navigace nezklamala. Koupili jsme si USA SIM kartu, díky které jsme měli 20 GB dat. Bohatě to stačilo :), po měsíci užívání nám zbylo 6 GB dat. Tyto data jsme využívali hlavně k navigaci, občas jsem tvořila hotspot dětem. Waze nám ukázal všechno… Benzinové pumpy, restaurace, vjezdy do národních parků…

Silnice

Všude v USA jsou dobré silnice. Vlastně každá silnice vypadá jako naše dálnice. Ve městech se projedete po dálnici, která má i 11 pruhů v jednom směru. Je důležité hlídat směr, kam jedete, dálnice se najednou rozevře a odvede jiným směrem. Navigace ale všechno hlídá a upozorní na sjezdy včas. 

Mimo velká města se jezdí také dobře. Hlavně pořád rovně, křižovatky jsou třeba až po 134 km. Ani benzinové pumpy nebývají na každých 10 km jako u nás. Takže vždy, když nás čekal delší úsek v poušti, dávali jsme si pozor, abychom měli plnou nádrž. 

Přejezdy jsou dlouhé. V tomto případě necháváme děti hrát si na mobilech, nebo si povídáme. Osvědčila se mi moje hra „Odhal čarodějnici„. Tu si můžete snadno zahrát i v autě. 

Tankování

V USA se všude tankuje tak, že jsme nejprve museli zaplatit a poté natankovat. 

Pokud byli na pumpě automaty, nejprve bylo nutné vložit kartu, zadat PIN a až poté tankovat. 

Ale… na těchto automatech často nefungovala karta Revolut, kterou jsme chtěli platit, ani jiné naše platební karty. Pak bylo nutné dojít k pokladně, říct, za kolik chceme tankovat, natankovat. 

Pokud jsme zaplatili víc než jsme natankovali, vrátili jsme se zpět k pokladně a peníze nám byly vráceny.  

USA eSIM karta Airalo

Do USA jsme koupili eSIM kartu Airalo. Je to v podstatě aplikace, kterou jsem si nainstalovala do telefonu pár dní před odletem do USA. Měla jsem koupený balíček na měsíc s 20 GB dat. Vše se aktivovalo až v okamžiku, kdy jsme přistáli v USA a sim karta se připojila k USA operátorům. Objem dat  nám stačil (nevyčerpala jsem 5 GB dat), a to jsem byla on-line skoro nonstop (skoro měsíc). 

Pas do parků

V prvním národním parku, do kterého jsme jeli, jsme si koupili America the Beautiful Annual Pass. Je to vlastně permanentka, díky které jsme měli vstupy do USA národních parků zdarma. Stojí 80 dolarů a platí pro jedno auto. Musíte ho hned, před očima prodavačky podepsat jejich vlastní fixou a ukazujete ho u vjezdu společně se svojí občankou nebo pasem. Díky němu můžete využít tu kolonu u vjezdu, která je vždy nejrychlejší (i když může být nejdelší), a která upozorňuje, že je pouze pro řidiče mající tento pas. U vstupu opravdu rangeři opravdu vždy pečlivě zkontrolují podpis a Vaše ID.

Ale pozor, pas neplatí do indiánských národních parků, jako třeba Monument Valley nebo Mesa verde. Každopádně se rozhodně vyplatí pas zakoupit.

Pas jsme využili u vjezdu do těchto národních parků:

  • Grand canyon
  • Arches – do tohoto NP je ale nutné si za 2 dolary zarezervovat hodinový slot, ve kterém můžete do parku vjet. Je to kvůli tomu, aby se před parkem netvořili kolony až na dálnici. Tento slot pak musíte dodržet.
  • Canyonlands
  • Antelope Island – ostrov na jezeře Salt Lake
  • Yellowstone
  • Bryce Canyon
  • Death Valley
  • Sequoia

Národní parky, do kterých je nutné si koupit extra vstup:

  • Monument Valley
  • Mesa verde

Jídlo

Jídlo v USA je jedna velká tragédie. Je to prostě fast food. Doslova. Když narazíte na podnik, který má v názvu „Restaurace“, je to zlatá výjimka. Taková, že u stolu nebo na jídelním lístku často najdete upozornění: „Nejsme fast food, všechno jídlo děláme s láskou, nedivte se, že to může trvat déle.“.

První tři dny nám fast food tolik nevadil, ani dětem. Poté už jsme začali mít problém. I děti. Už nevěděly, co si mají objednat. Hranolky už nejedly, bagety ze Subway jim nedělaly dobře, hamburgery už nechtěly.

Jaký je tedy v USA výběr jídla?

Pokud cestujete po USA, a dostanete hlad, vjedete do nějakého menšího města v poušti a v jeho centru je obří parkoviště. Kolem tohoto parkoviště jsou různé fast foodové domy. Záleží, na co máte chuť, vybírat můžete:

  • McDonald
  • KFC nebo Popyes nebo něco kuřecího (ale všechno je opatlané nějak do sladka)
  • Mexická restaurace (tam Vám ale často nikdo nerozumí, všechno je do sladka)
  • Restaurace – honosnější název pro smažené jídlo, většinou opět hamburgery, ale najdete tu i žebírka nebo steaky (steaky za 40 dolarů)
  • Subway – bagety a pizza

Jednou jsme potkali čínský fast food. Dětem jsem chtěla objednat jakékoliv kuřecí maso s rýží, které není ani sladké ani pálivé. Pán se zamyslel a pak řekl, že nic takového nemá. Tak jsme něco zkusili, děti snědly suchou rýži.

Mohli jsme si koupit hotová jídla v hypermarketech a ohřívat si je v mikrovlnce v hotelovém pokoji. Zkusili jsme takto obyčejné kuře (bylo ok) nebo nějakou sýrovou omáčku s těstovinami (to děti snědly jen proto, že měly opravdu hlad a nic jiného jsme neměly. Podruhé už to koupit nechtěly). Ale… problém je, že obyčejnou přílohu jako rýži k tomu prostě neuděláte.

Pečivo

Pečivo je také problém. Všechno je do sladka. Kromě toastů. Ale… najdete-li lepší supermarket, objevíte v něm francouzské bagety (povedlo se nám je objevit asi 3x), a jednou jsme našli něco, co vypadalo, a hlavně chutnalo jako naše housky! Jedli jsme je ještě 3 dny 😊.

Kafe

V USA nenajdete kavárnu. Alespoň ne na cestách po národních parcích. Všude prodávají překapávanou kávu. Ani se nezkoušejte zeptat na preso, lungo nebo laté. Výjimkou je capuccino. To mají, ale není to evropské capuccino. Je to přeslazené, většinou vanilkové francouzské překapávané kafé, které vám nalijí do půllitrového kelímku.

Nealkoholické pití

V každém fast foodu a v restauraci (kromě v Los Angeles) mají „refilované drinky“ (trochu jsme si název vymysleli a počeštili). Za 3 dolary (většinou) si koupíte největší kelímek, do kterého si můžete tankovat colu, sprite, fantu, vodu… tolikrát, kolikrát chcete. Jasně. To není nic nového 😊.

Ale když jdete do restaurace (s obsluhou), stojí to také většinou 3 dolary a vždy, když už máte ten svůj půllitr z poloviny vypitý, přijde servírka a zeptá se: „Do you want to refill it?“ Proto jsme jim začali říkat „refillované drinky“. Pak Vám servírka půllitr vezme a za chvíli vrátí a máte ho zase plný. A neplatíte nic navíc. Boží.

A dále – pokud přijdete do restaurace, první, co dostanete na stůl, je půllitr vody s ledem. Každý, zdarma. A k tomu si můžete objednat ten refillovací drink. No, v poušti se na pitném režimu opravdu záleží😊.

Plasty

V každé restauraci, v každém obchodě, mi bylo líto přírody. A to nejsem žádný ekologický maniak, doma třídíme standardně 😊. Ale v USA je všechno zabalené do plastu. Když si ve fastfoodu chcete dát jídlo a řeknete, že chcete jíst přímo v restauraci, odpoví Vám, že stejně všechno zabalí, protože tak se tu prostě dělá. Takže jsme pořád vyhazovali tuny papíru a plastu. V hotelech jsme našli často u snídani zabalené příbory zvlášť do plastového obalu. Čím dál jsme dojeli do vnitrozemí, tím to bylo horší. Jídlo na keramický talíř jsme dostali jen v lepších restauracích (myšleno v restauracích s obsluhou, ne fast food).

Co nás ale bavilo, byly plastová brčka. To je skvělá věc a myslím, že jejich papírová verze je úplně zbytečná.

Nákupy v supermarketech

Jídlo je v USA opravdu drahé. A to nejen v restauracích, ale i v supermarketech. V supermarketech koupíte všechno ve velkém balení. Neseženete 100 g šunky, musíte koupit 1 kg. My jsme měli s sebou chladící tašku. Obyčejnou chladící tašku, do které jsem koupila chladící náplně, vše v Actionu s tím, že ji tam můžu vyhodit. Hodila se. Převáželi jsme v ní šunku 😊, kterou jsme si vylepšovali hotelové snídaně, ovoce, pití, svačinu (za celý den v poušti náplně zvládly vychladit vše, co v ní bylo).

U pokladny nám opravdu všechno zabalili do papírových pytlíků nebo do hromady plastových tašek. Vážně tam stojí třeba dvě důchodkyně a balí nákup. Nám je trapně, protože jsou důchodkyně, ale nedovolí Vám nijak pomoct.

Nutné včasné rezervace do parků