„Mami, kde se bere nápad?“
„To je různý“, odpovídám své dceři. Nápadů může být totiž milión, ale pak přichází ta těžší část. Zapracovat na něm a uskutečnit ho. Já, abych se dostala do fáze „zapracovat na nápadu“, potřebuji ještě nějaký impulz.
Když jsme na jaře trávili lockdown na chalupě s našimi bratranci, všichni jsme se začetli do Hraničářova učně od Johna Flanagana. Je to krásný, dobrodružný příběh plný napětí. Ve zkratce… hraničářův učeň se musí naučit spousty dovedností, jako třeba střílení z luku, házení nožem, šermování, stopování, jízda na koni, skrývání se v lese. Při tom zažívá nejrůznější dobrodružství.
Zkrátka hraničářův učeň se učí všemu, co chce umět (skoro) každý kluk i holka.
„Mami, vymyslíš nám hraničářský výcvik“? Na to se mě naše děti v době lockdownu často ptaly. Já tehdy měla hodně práce, dokončovala jsem rodinnou hru Robinsonův ostrov pro MAP Praha 12 a na další „hru“ jsem neměla myšlenky. Ale ten nápad na hraničářský výcvik v mé hlavě zůstal.
Včera dorazil i onen impuls 😊. Náhodou jsem zašla do nově otevřeného obchodu STOKLASA. „Jen nakouknu, třeba mě něco cvrnkne do oka“, říkala jsem si 😊. A cvrnklo! U Stoklasy jsem objevila přívěšek ve tvaru listu.
Každý hraničář nosí na krku přívěšek ve tvaru dubového listu. Dobře, dubový list to nebyl, ale co? Až děti na konci hraničářského výcviku, na „hraničářském sněmu“ u ohně obdrží za zvládnutí výcviku hraničářský přívěsek.
Příští víkend se opět sejdeme se všemi dětmi, tak je asi na čase nápad na hraničářův výcvik dotáhnout do konce. Mým impulsem je totiž představa, jak se moje děti budou tvářit, až za zvládnutí hraničářského výcviku získají přívěsek ve tvaru listu.
Jen ještě musím vymyslet ten výcvik. Ale to je drobnost 😊, mám na to přeci ještě týden 😊!
Katka
