Konečně jsme vyrazili do Španělska. Na tuto dovolenou jsme se těšili půl roku a na konci června, tři dny před vysvědčením, jsme měli konečně vše zabaleno a vyrazili jsme vstříc měsíčnímu dobrodružství.
Dlouhé přejezdy se neobejdou bez drobných problémů
Cesta byla náročná. Jeli jsme vlastním autem a zabrala nám podle plánu tři dny. Ujeli jsme skoro 3000 km a bohužel se neobešla bez menších komplikací. Jak mi ale říkali obě mé sestry – bez drobných problémů se tyto dálkové trasy prostě neobejdou 😊.
První problém nás opravdu vyděsil…
Z Prahy jsme vyrazili ve středu 29. 6. 2022 v 7.00 hodin. S krátkými zastávkami jsme se v 16:00 hodin ocitli na benzince před francouzským Lyonem, kde jsme naplánovali náš první nocleh – „někde“ o 300 km dál. Rozjeli jsme se na dálnici, když po pár minutách naše Hyundai „škytla“. Oba jsme zpozorněli, protože se na palubní desce rozsvítila ikonka „EPS“. Auto jelo dál, ale nám bylo jasné, že se blíží „autoproblém“.
K rozsvícené ikonce „EPS“ se přidalo druhé varování v podobě další ikonky – „porucha motoru“. Zastavili jsme na odpočívadle a začali volat o pomoc 😊. V našem servisu nám po popisu problémů řekli, že „to může být cokoliv“.
Zjišťovali jsme tedy možnosti odtahu v rámci havarijního pojištění. Čekačka na odtah je prý ve Francii 2-3 hodiny. Vzhledem k tomu, že bylo po 16. hodině, tak bylo jasné, že dnes už žádný servis nestihneme.
Pomohla až aplikace WAZE, se kterou jezdíme již několikátý rok. Vyhledali jsme nejbližší autorizovaný servis Hyundai. Měl otevřeno až do 19:00 hodin a byl „jen“ 58 km daleko 😊. Rozhodli jsme se, že to riskneme a dojedeme tam sami.
Ve francouzském servisu
Bylo to nejdelších 58 km, které jsme ujeli. Všichni jsme hypnotizovali navigaci a modlili se, aby auto vydrželo další a další kilometr. Zvládlo to. A v servisu byli úžasní.
Auto okamžitě dali na diagnostiku (pochopili naši smutnou situaci, kdy s naloženým autem a dětmi v cizí zemi chceme jet co nejrychleji dál). Pak ho zvedli a začali v podvozku něco hledat. Po hodině přišel jeden klučina s kabelem v ruce a jednoduchou angličtinou nám řekl: „YOU ARE LUCKY!“.
Prý bylo něco s kabelem, který ve Francii vůbec nepoužívají, tudíž ho nemají. Ale… právě opravují jedno rumunské auto, které ten kabel má. A oni nám ho dají! Hurá!!! Kabely vyměnili, znovu ho zkontrolovali, projeli a prohlásili, že můžeme pokračovat v naší cestě do Španělska! BYLY JSME LUCKY!
Oprava nás stála jen 3000 Kč a dýško, za které prý všem nakoupí croissanty k snídani 😊.
Druhý problém nás „jen“ zdržel…
Druhý den jsme vyrazili hned po hotelové snídani. Doufali jsme, že ztrátu 300 km doženeme. Padla 16. hodina a my dojeli po dálnici k Barceloně, do zácpy. Tedy ne do zácpy, ale do stojící kolony. WAZE říkal, že je to asi na hodinu. Na dálnici u Barcelony jsme prostály 1,5 hodiny a pak jsme se plíživě další hodinu rozjížděli. Bylo jasné, že zdržení předchozího dne prostě nedoženeme.
První koupání ve španělském moři
Přenocovali jsme v hotelu přímo u moře, natěšení, že se alespoň vykoupeme. Podle fotek byla v hotelu krásná zátoka. Bohužel ale také dost špinavá. Naše první „koupačka“ ve španělském moři nás tedy dost zklamala. Moře bylo plné odpadků, a k tomu nás poštípalo hejno komárů. Zavřeli jsme se do pokoje, usnuli a ráno vyrazili zdolat poslední úsek cesty.
Nocleh ve Španělsku, v hotelu Ametlla de Mar, Tarragona.
Konec dobrý, všechno dobrý 🙂
Poslední den nás nezdrželo nic. V 19:15 jsme dojeli k apartmánu ve španělském pobřežním městečku Manilva, kde na nás čekal krásný apartmán s úžasnou terasou.
Všichni nadšení, že třídenní jízdu v autě máme konečně za sebou. Dět0 (šestiletý syn a devítiletá dcera) i byly skvělé. Věděla jsem, že posledních 300 km toho mají opravdu dost. Já popravdě taky. Poslední kilometry mi už vůbec neubíhaly…
Ale nikdo si ani jednou nepostěžoval. Každý jen potichu vyhlížel místo, kde strávíme celý červenec.
