Během našeho měsíčního pobytu ve Španělsku jsme si na pár hodin odskočili do Anglie, na Gibraltarskou skálu.
Asi první atrakcí cestou ke Gibraltarské skále je přechod přes runway tamního letiště. My jsme prošli bez problémů, ale ze skály jsme viděli vzlétat a přistávat asi 4 letadla v řadě za sebou. Trvalo to asi 30 minut a po celou dobu nesměl nikdo na runway vstoupit. Pokud máte to štěstí, nezbývá vám nic jiného než čekat v koleně, dokud se nezvednou závory. Jako u vlakového přejezdu. Akorát že nečekáte, až projede vlak, ale až přistane nebo vzlétne letadlo.
Na Gibraltar pěšky nebo lanovkou?
My jsme se rozhodli, že na Gibraltar vystoupáme pěšky. Rádi chodíme, a současně jsme nechtěli dát tolik peněz za 6minutovou jízdu (lanovka bez vstupného do rezervace by naší čtyřčlennou rodinu stála 53 liber). Zaplatili jsme tedy pouze vstupné na Gibraltarskou skálu, což bylo celkem 42 liber (2 dospělí, 2 děti).
A začali jsme stoupat. Výstup nám trval asi dvě hodiny. Nijak jsme nepospíchali, cestou jsme se samozřejmě kochaly výhledy a svačili 😊, dokud jsme nepotkali Gibraltarské opičky. Pak už jsme se svačit neodvážili.
Drzé opice…
První opičku jsme viděli hned po vstupu do rezervace. A pak byli úplně všude. Asi hodinu po našem prvním setkání dostály opičky své pověsti drzých zlodějů, když jedna z nich skočila Radkovi na batoh (asi dostala chuť na toasty, které v něm Radek nesl). Z batohu ji bez problémů shodil a podruhé už se na batoh vyskočit neodvážila. Já jsem z nich ale dostala strach a od té doby jsem se jim vyhýbala obloukem. Nevím, co po tomto incidentu bylo větší atrakcí pro naše děti – jestli opičky nebo já, která se jich bála 😊.
Mimochodem… opici na Radkově batohu stihla vyfotit jen Andrejka. Já se nemohla rozhodnout, jestli mám fotit nebo mu jít na pomoc.
Náročnost výstupu na Gibraltarskou skálu
Cesta na Gibraltarskou skálu je dobře schůdná. Jdete většinou po silnicích. Radek vyčetl, že se na výstup na skálu hodí tenisky. Jako… nehodily se k mému outfitu, ale po pěti hodinách chůze jsem za ně byla opravdu vděčná. Ale trasu zvládnete i v sandálkách.
Na skálu můžete vyjet i autem. Ne svým, ale „gibraltarským taxi“, což je bílý mercedes. A bílé mercedesy potkáváte pořád. Vzhledem k tomu, že jsou silnice široké tak akorát na toto taxi, pokud jdete pěšky, musíte se jim pořád vyhýbat. Nám se stalo, že v jednu chvíli jelo za sebou 10 bílých mercedesů. Popravdě je to jediné, co mě na Gibraltaru opravdu vadilo.
Celý výlet nám zabral asi pět hodin. Nijak jsme nespěchali, užívali si výhledy a někteří z nás i focení opiček.
